člen, -a m.
sr. stsl. člěnъ
(o člověku) čeho („sdružení“) člen, živoucí součást nějakého uskupení (celku)
Ojed. doklad. Sr. člénec, člének
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
člen, -a, -u, masc., articulus; stsl. člênъ a članъ, pol. człon, z psl. čeln- Mikl. Et. Wtb.zde nedoloženo; z něho je demin. člének atd.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².