zohaviti, -v́u, -ví pf.
k ohaviti
co (hodnotného) zohavit, zneuctít, potupit (sr. StčS s. v. „ohaviti“ 3)
Jen BechMuz
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).