ve funkci ukazovací (také v pozici adjektiva) ten, tenhle (ukazuje na osobu či věc, která je v dohledu mluvčího i posluchače)

ve funkci odkazovací (také v pozici adjektiva) ten, tenhle, jmenovaný, zmíněný (odkazuje na osobu n. věc uvedenou v kontextu n. z něho vyplývající), „ten takový“ takový, tento, „ten každý“ každý do jednoho, každý bez výjimky, v opozici s „onen“ ten (ze dvou osob n. věcí uvedených v předchozím kontextu), „mezi tiem“ zatím, mezitím, během toho, „při tom“ přitom, v téže chvíli, „v tom“ vtom, náhle, najednou

ve funkci odkazovací (v pozici adjektiva) ten, onen, známý, slavný (odkazuje na osobu, věc n. událost, která je známa v širším kulturním kontextu)

v oslabené funkci odkazovací ten (vyjadřuje, že o osobě, věci či události již bylo pojednáváno)

ve funkci zdůrazňovací (v pozici adjektiva) ten, onen, zdůrazňuje mimořádnost toho, co označuje určované pojmenování

„ten pondělí“ ap. ve funkci identifikační v pozici adjektiva, zvl. v časových určeních ten, právě ten (určuje konkrétní časový údaj), „v tu dobu“, „v ta doby“, „v ten čas“, „v ty časy“, „v tu chvíli“ ap. v ten čas, tehdy

ve funkci srovnávací „čím – tiem“ s komparativem čím – tím, vyjadřuje identickou míru jevu, který je vyjádřen určovaným pojmenováním, „kto – ten, ktož – ten“ kdo(ž) – ten (usouvztažňuje dvě osoby), „čso – to, čsož – to“ co(ž) – to (usouvztažňuje dvě události)

(ve složitější syntaktické struktuře) ve funkci textového konektoru ten, a ten