1. k komu/čemu příslušet, patřit k někomu/něčemu, tvořit celek s někým/něčím: tento žalm přísluší k dřěvnějšiemu ŽaltPod 40 (v nadpise); co tyto [ženy a děti] mienie a k tobě li příslušejí? BiblOl Gn 33,5 ad te pertinent

2. (k) čemu (celku) ap. příslušet, patřit k něčemu, být součástí něčeho: doplnivše [dívky vcházející ke králi] všecko, což k okrasě ženské příslušie BiblOl Est 2,12 pertinebant; zapisujem … manželce … naše město, zámek a zemi … se všemi … krajinami, ješto k svrchu jmenované zemi … příslušejí ArchČ 9,277 (1445); (o osobě ke společenství) být příslušníkem něčeho: tehdy diechu všickni … každý do svého města, kterémuž příslušie EvPraž 2r (L 2,3)

3. (k) komu/čemu, na koho patřit někomu/něčemu, být vlastnictvím někoho/něčeho: ciesař … k hradu tomu Moyce přitrhl s vojskem, ješto k ciesařově koruně od dávna příslušieše PulkR 111 ad imperialem spectat coronam; pakli by se komu bez kšaftu a bez přátel po krvi příbuzných umřieti událo, zbožie jeho na nás [probošta] a na náš klášter všie věcí má příslušeti CJM 4/1,166 (1378)

4. admin. k komu/čemu (instituci ap.), do čeho ap. náležet, spadat pod pravomoc někoho/něčeho: Fadidia jest městečko, jenž příslušie pod to město ejipské, jenž sluove Mitoruře OtcB 157v; nemají [Chebští] … do věže vězňóv sázeti těch …, kteříž by k jich soudu a vazbě nepříslušeli ArchČ 6,555 (1482)

5. komu, na koho, do čeho ap. příslušet, náležet, být určen někomu/něčemu: to [neuchopitelné smysly] má na ty příslušeti, ješto převyšují jiné svým dobrým životem WaldhPost 115r; teď se v tomto blátě brodí hledaje sobě pokrmu, kterýž mně nepříslušie PasKal 160r; (o výsadě ap.) být vyhrazen někomu: ta věc nepřísluší (neprzieſluſſij rkp.) člověku púhému vstúpiti do nebes a sstupovati s nebes, ale bohu sluší ChelčPost 166r; (o nároku ap.) být náležitý pro někoho/něco: a jiné věci, ješto k nám příslušěly desátkóv, daní, ot tohoto času odpúščieme jim BiblDrážď 1 Mach 11,35 ad nos pertinebant; (o činu ap.) být dovolen, povolen někomu: omnia mihi licent všechno mi lzě vel příslušejí vel příležie VýklKruml 284v (1 C 6,12: všěcky věci mi slušějí, ale ne všěcky … musím učiniti BiblOl)

6. (o odplatě ap.) komu k čemu (provinění) být zasloužený pro někoho za něco: odplata, kteráž k jich bludu příslušala BiblLit R 1,27 (slušala BiblLitTřeb) oportuit; mnozí z těch, kteříž ženám nevěří, mnějí za to, že … jim [ženám] to [nedůvěra] velmi přísluší HynRozpr 149v

7. komu k čemu, aby… sloužit k něčemu, být určen k nějakému účelu: sokoly, krahujce … i jiné ptacstvo, ješto <k> kratochvíli a k utěšení příslušie, s sobú neste PulkR 13 ad ludum et iocunditatem pertinent; tělestný meč, ten panstvu příslušie, aby jím viery a pravdy božie bránili HusVýklB 73v

8. (k) čemu hodit se, být vhodný k něčemu: ščěpové, že sě země přídržie, k zpósobení země viec příslušějí ComestC 3r ad dispositionem … spectant; vetchému nepříslušie záplata od nového BiblPraž L 5,36 (neslušie BiblDrážď, se nehodí BiblLit, nepřihodí sě BiblPad) non convenit

9. (o zákonu) k komu/čemu platit, být platný pro někoho/něco: některé právo slove obecnie, jenž k stavu římské stolice příslušie PrávJihlA 17r; právo všelijaké, jehož užíváme, neb příslušie k osobám, nebo k statku, neb k žalobě PrávJihlA 17r

10. (o úkonu, činnosti) (k) komu, na koho/co (instituci) ap. příslušet, náležet někomu, být něčím úkolem, patřit do něčí kompetence: podlé úřada našeho … sě mámy vzeptati, které právo u volení římského krále na kohož příslušalo by PulkR 165; k robotězu příslušie stromy saditi, vinnice štěpovati a obřezovati GuallCtnostK 145

11. (o činnosti) k čemu/komu patřit se na něco/někoho, být patřičný k něčemu/někomu: přikazuji tobě [dělat], ješto příslušie k věci, točíš ješto tobě užitečno jest BiblDrážď Phm 8 (slušie BiblOl, příleží BiblLit) quod ad rem pertinet; kázachu jemu [starému opatovi] v zahradě kopati a hnuoj nositi … I jě sě dělati …, což k zahradě příslušalo OtcB 118v quae ad horti diligentiam pertinebant; bez předmětu být vhod: ješto o tom výtržku jich [pikartů] nynie nepříslušie psáti, toť se chová k času jinému, jakž potřeba ukáže KorMan 13v

neos. jak ap. příslušie komu/čemu, na koho jak se sluší, jak se patří na někoho/něco: prout oportet jakož příslušie VýklKruml 304r (E 6,20: abych … směl, jakož na mě příleží, mluviti BiblOl, slušie BiblPraž)

12. (o vlastnosti ap.) (k) komu příslušet, přináležet, být vlastní: jeden jest otec, k němuž zvláště příslušie býti nejsúc urozenu ŠtítBarlB 53; pomni na dobrovolnost ducha svatého, jemuž zvláště příslušie dobrovolnost neb dobrotivost HusDcerkaH 213v

13. komu, k čemu odpovídat někomu/něčemu, srovnávat se, být v souladu, ve shodě ap. s někým/něčím: prvéť dvé [původ a jméno] velmi tobě příslušie, neb jest na tobě šlechtu znáti a jmě krásné máš PasMuzA 319 tibi recte conveniunt; zbožie … by dáti nemohlo bedrám tvým oděvu hodného, ješto by duši ušlechtilé příslušel? Čtver 88v nobili animae correspondentem

14. (o abstraktním) (k) čemu, k komu souviset s něčím/někým, týkat se něčeho/někoho: dřéve jsme drahně o těch věcech mluvili, ješto příslušějí k tomu životu, jenž slóve pracovitý ŠtítVyš 77v; mnohé věci k věření příslušejí a mnohé se otevřeně pravie …, jenž nejsú … k věření podobné ChelčSíť 7v

15. (o osobě) k komu pečovat o někoho, pomáhat někomu: to mluvieše [Jidáš] proto, že nepříslušieše k chudým, ale proto, že zloděj bieše EvRajhr 115v (J 12,6: to jest řekl ne proto, by tbal o nedostatečných BiblDrážď) non quia de egenis pertinebat ad eum

16. neos. (k) komu o čem/kom, ot koho záležet někomu na něčem/někom: to jest pověděl ne proto, by o chudých příslušalo k němu EvZimn 20v (J 12,6: by jemu byla péče o chudých BiblPad) non quia de egenis pertinebat ad eum; běda, kolik jich dnes v svaté cěrekvi jest ne pastýřiev, ale mezdnářóv, k nimžto nic nepříslušie <o> ovciech Jezu Kristových JeronM 8r (sr. J 10,13) ad quos nihil pertinet de ovibus

17. (o osobě) k čemu zasluhovat něco, mít nárok na něco: nesmiem řieci ani chci, by taký [kdo přestane hřešit] k spasení nepříslušal ŠtítSvátA 192v; třie [vězni] sedie a tiť příslušejí k šacunku ArchČ 8,63 (1471)