slušěti, -ěju, -ieš (příč. čin. slušal, slušěli, slušaly; přech. min. slušav, slušěvši) ned. slyšet, poslouchat; lidé v ctnost sě obrátie, aby slušali; slušet: neslušie bláznovi rozkoš; slušet se, příslušet, náležet: cožť jest na mě slušalo, toť sem učinil; jakož slušie na svaté; — slušěti sě slušet se, hodit se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
slušěti nedok. 1. k čemu = příslušeti, náležeti; 2. v koho (pod koho) = poslouchati koho, poddánu býti komu; — slušie věděti = je třeba věděti, poznamenejme
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.