1. co [část těla] („rukú“ komu) protřít co něčím, třecími pohyby prstů přejet rukou po čem: protrzyew [opat] kčici svú rukú, do hospody jide DalC 83,22 (utřev ~L); protrziewſſe rukú své tváři PasMuzA 290 confricantes; svému koníkovi čelo protieraſſe PísŠtemb 29; jako čelo protierage, poče k nim mluviti SolfA 85a; dobře jest oči protrzijti sprostným, aby poznali svatokupce HusSvatokup 124b (fig.); to řekši [Lež], poče čelo protirati sobě TovHád 36b ║ jeho i své slzy protieragicz [P. Maria] KristA 23a utírajíc, otírajíc

2. pf. co [cestu] (komu) prošlapat, chozením uhladit, tj. učinit lépe schůdným: kterak by cesta nesnadná…mohla lépe protrziena býti, jediné že sám stvořitel ji protrziel jest před námi jda OrlojB 7b fuerit…trita; aby…budúcím po sobě cestu protṙeli ŠtítBes 27; kterak velikým množstvím…panicóv, ješto sú nám již cestu netoliko protrzeli, ale úplně utřeli, že již po nich jdúce nelze zblúditi PříbrZamP 240b ○ protřěný adj.: navrať se k cestě protrżene, a nalezneš, že cesty božie…od cest lidských jsú dále než nebe od země KorMan 49b. – Sr. protrhnúti 3, prostřieti 2

3. ipf. co mezi čím protírat, mnout, třením rozmačkávat: mezi rukama [mandle] protjray Apat 17a