1. med. co [tkáň] (čím [žehadlem]) propálit, pálením proděravit, zvl. vypálit naskrz: spomáháť [na oku] propalecz šíji, i uvléci žíni LékRhaz 56; uvlačujeme žíni, propalecz tu [oteklou] kuoži, ješto jest mezi nároky a zadkem t. 184; pakli by kost byla porušena, propal železem a otejmi porušené LékSalM 303 cauterizetur; nežitové, aby byli řezáni nadél i propalowani nadél t. 770 ○ propalujúcí adj.: o lékařství propalugiczym a objětřijícím LékSalM 796 cauterizativis ║ kterýž [měšťan]…skrze líce jest propalen PrávSasE 103b (v. ohyzda 2) gebrand má naskrz propálené tváře. – Sr. prožéci

2. pf. co [značku] kde [na těle] (komu) vypálit žhavým železem (na odlišení nositele): svého čeledína tak od něho zběhlého, vezma jej, má jemu cejch na tváři propáliti ArchČ 5,365 (1467) ocejchovat ho ○ propáľený adj.: ti [křesťané] mají tři strychy na tváři propalene hned pod okem CestKabK 16a

3. ipf. na různých místech vypalovat (pálením ničit) usedlosti, obilí ap.: teď mi píše Tučák, purkrabie chúsnický…i o to také, že by ta čeleď, kteráž nahoře jest, propalovala ArchČ 7,359 (1468)