poskok, -a/-u m.; k poskočiti
1. tanec (pův. jako projev radosti): by jako na šperk a na poſkok své rúcho strojil ŠtítMuz 104a. – Sr. poskočiti 3
2. ♦ na poskocě (býti) (kde) (být) v pohotovosti, pohotově, připraven dát se do pohybu: vizi, že sú [„voje“] na poſkocze AlxV 1513; jako zástup nebeský na poſkocye zpósobný OtcB 2a; [zajíc radí:] ve všeliké pótce buď jakožto na poſkoczie! FlašRadaA 1180; in procinctu, id est in expedicione na poſkoku SlovKlem 56a, pod. bez prep. t. 75b; některý žid u nich jest na poskoce pro něho [stíhaného žida] ArchČ 21,397 (1475) připraven přivést ho (?)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
poskok m. skok: býti na poskocě být pohotově, připraven
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
poskok m. = útěk; — na poskocě = pohotově
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.