1. vyskočit, skokem se zvednout: poſkoczzyw [chromý], stal i chodil EvOl 183a (A 3,8: vyskočiv BiblDrážď, vzchytiv se ~Praž) exiliens; Poſkocziw [slepec] přijide k ňemu [Ježíšovi] BiblDrážď Mc 10,50 (vstyči se ~Lit, vyskočiv ~Pad, vzchopiv se ~Praž) ║ všeliký, ktož tě uzří, poſkocżi od tebe BiblOl Na 3,7 (v. otskočiti 2) resiliet uskočí, (prudce) couvne; bude li jeho [žita] málo v obci, tak že na ně poſkoczi v postě a bude po osmi grošiech čber ChelčPař 110b (neos.) jeho cena vyskočí, stoupne

2. (čím [radostí] ap.) (po)skočit, udělat (malý) skok: kráčie [kazatel], jako by chtěl poſkocziti OrlojB 22b ad saltandum; Apollon tu stoje,…král mieč upusti. Apollon…poſkociw bystře, vzem mieč ApolBaw 212b; u velikú máme radost poſkociti, točížto mysl pozdvihnúti HusBludK 181 prosilire; poſkoċi jako jelen chromý a otevře sě jazyk němých BiblPad Is 35,6 (skákati budú EvOl) saliet; poſkocz země, t. lidé, radostěmi HymnUKA 99b resultet, pod. t. 111a; dá s mečem v pošvách Janovi Vaškovic přes hlavu, a s tiem poskoča dobude sobě meče NaučBrn 76 ○ poskočenie n.: kráčiece svým převýborným chodem…, svým veselým poſſkoczenim TkadlA 13a ║ llabi se…poſkocżiczi VýklKruml 127a (Sir 21,8: uklúznúti BiblOl, se ušinúti ~Lit, klesnúti ~Pad, se vyvinúti ~Praž) klopýtnout, udělat chybný krok

3. (kým ?) poskočit radostí (z koho ?): v rozum kročich, až léta na plecí počich. Poſkocz bohem! Pís UK X H 5,211a chválabohu (?); tato osada poſkocz v chválách HymnUKA 22a resultet; připraví ji [manželku k tanci] velmi čistě, jako by na ní chtělo poſkocziti HynStesk 88b (neos.) vše hrálo (?); tuto ceduli přečta, věřímeť, že třikrát na jedné noze pro nás poskočíš ArchČ 6,49 (1472)