pokúpiti, -ṕu, -pí pf.; k kúpiti
1. koho čím [obětí] vykoupit, zachránit: svú krv́ú mnoho dúš pocupi LegApŠ 100 ║ tiem té viny [tj. zrady na tobě] pokupiwie, jakž tebe viec nódstúpivě AlxBM 43 tu vinu odčiníme
2. co [vše] (komu) skoupit, vykoupit (pro koho): všecko [„sbožie“] pokupyly jsú PulkB 158 emerunt; když kto…pokupy některú věc sám všicku…, aby…prodával draho ŠtítKlem 95b; Jozef králi pokupil všudy…všecko obilé MartKronA 12a (sr. Gn 47,20) kauffet; páni…najkrašie adamanty pokupie a najlepšie sobě chovají CestMil 113b; pokupil Jozef všecku zemi ejipskú BiblPraž Gn 47,20 (kúpi ~Ol)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pokúpiti, -p’u, -píš dok. skoupit, vykoupit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
pokúpiti dok. = skoupiti, vykoupiti, oplatiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.