pokrotiti, -cu, -tí pf.; k krotiti
1. čeho [strádání] (komu) zmírnit, učinit trochu snesitelnějším, utišit: submitigare pokrotiti vel potišiti SlovOstřS 149; rač mu pokrotiti těchto jeho…ukrutností nemoci ŽídSpráv 213; aby…trápenie hladu pokrotili BiblPraž Gn 41,57 (v. oblepšiti 3) temperarent; submittigare pokojiti aut pokrotiti SlovKlem 23b (wenig senftigen DiefGlos 561); v. též okojiti 2. – Sr. ukrotiti, umenšiti, zmírniti
2. čeho, co [neřádné chování] po(u)krotit co, potlačit projevy čeho: již ledva moc s mečem…poběhlost toho zlosynstva nětco pokrotij ChelčSíť 99b; jazyk nepočtivý slušie Vašie Jasnosti mezi dvořany pokrotiti ŽídSpráv 25; sluší toho [výstředního oblékání] pokrotiti t. 79
K nedolož. významu ‚trochu zkrotit‘ sr. pokrotiti sě 1