1. (čí [„hospodáře“] ap.) osoba bez vlastní usedlosti bydlící (popř. i zaměstnaná) v něčím domě, pozd. též nájemník n. podruh: budú nepřietelé člověku jeho podruzi BiblDrážď Mt 10,36 (domácí EvOl, čeledníci ~Beneš, domovníci Mat) domestici; podruh, nájemný pacholek ComestC 90b (v. nájemný 1) inquilinus; Podruzy domu mého i dievky služebné jako cizieho jměli mě BiblOl Job 19,15; pacholkóm, dievkám bránie choditi na kázanie i podruhom HusVýklB 135b; mají býti [v radě] všickni usedlí, ale žádný domovník ani nájemník ani podruh PrávPražV 144b; z každého podse<d>ka i podruha tudiež po jednom ženci ListářRožmb 1,68 (1424); podruhóm Hrnečkovým 4 gr. ArchČ 28,660 (1434; v. oplutvie); každý mistr, buďto hospodář nebo podruh t. 14,443 (1444); činži od podruhuov…vyberúc TeigeMíst 1,192 (1453); který by podruh neb podruhyně najímala komoru neb pivnici ArchČ 14,469 (1456); ze Lžovic každý osedlý má dávati…3 gr. a podruh aneb chalupník každý 1 1/2 gr. t. 17,440 (po 1494). – Sr. podruhyni, podružník

2. bibl. host, kdo žije jako „podruh“ (1) v cizí zemi: Jákob podruhem byl v zemi Chám BiblOl Ps 104,23 (hostem ŽaltWittb, bydľúcí ~Klem, příchodný ~Kap, pohostinu BiblLit) accola; Podruh jsem já na zemi t. Ps 118,19 (bydlný ŽaltWittb, zemenín ~Pod, příchodný ~Kap, pohostinu BiblLit, obyvatel ~Praž; v obr.) incola; věřície třetí stránka byli, jakožto podruzy mezi pohany a mezi Židy, platíce dani Římanuom ChelčSíť 11b