1. [o toku] (odkud, kam, kde) téci, plynout, proudit: plynul [pramen milosti] v jejie srdce UmučRoud 351; z něhožto osudie kapáše [balzám] ústavně a do hlavy Hektorovy bez přěstánie plynuſſe (pozd. opraveno na -nye-) TrojS 67b (~O, ~N, ~TA, plynieſſe ~L); plyneṫ ta voda [tj. Nil] z ráje a plóve skrze púšť…a potom…plyne skrze ejipskú zemi do Alexandřie CestMandA 168a, 168b; to moře…slóve Mrtvé, neb neplyne ani sě hýbá jako jiná voda t. 182b; apoštoly zavřel [jako prameny Bůh] a tehdy žádné učenie neplynulo JakZjev 8a; ať neplynu ven [z očí] slzy LékFrantA 50a; krev z vrát rathauzových plynucz SilvKron 42b defluens; řeky z břicha jeho poplynu vody živé BiblPraž J 7,38 (v. plúti 3)

2. roztékat se, rozpouštět se: jako plyne vosk od tváři ohně BiblPad Ps 67,3 (v. plúti 2); potom daj oheň, ažť všechen prach [„sublimovaný“] plyne v sklenici jako máslo AlchAnt 53b; v. též plvěti 1, plúti 2

3. [o dobru, zlu ap.] od koho plynout, přicházet od koho, mít zdroj v kom: ot něhožto [zlého krále] plynu zmatci Budyš 37a; od něho [Boha] plyne jakti z kmene svého všecko dobré t. 41a; bez přestání od něho [Boha] moci a darové plynu RokPostB 533 ║ v hlavě vozhřivice se zarodí a odtud plyne do prsí nebo do dásní LékRhaz 27 přechází, šíří se

4. [o člověku, lodi] (odkud, kam, kde) plout, plavit se: mysléše [Hilarion] do ostrova za moře pl̇ynvti OtcB 165b navigare; po novém moři…plyne [Jáson ] TrojK 80a sulcat; plyna s tú lodí BřezSnářM 116a; již by raději byl [člověk] na břehu smrti, nežli že k ní plyne ŽídSpráv 141; koráb, kterýž plyne z Benátek CestKabK 2b; plynuli na lodiech pryč odtad PrávSasE 167a schifften von dannen ║ právo hovad a…všelikého živočicha, kteříž plynu u vodě BiblPraž Lv 11,45 movetur plavou