pálivý adj.; k páliti
pálivý, žhoucí, žhavý, velmi horký: zdali když sě dotkne jie [révy] vietr paliwy, uschne BiblDrážď Ez 17,10 (žhavý ~Lit, žhúcí ~Pad); slunce pod oblakem palywe VýklKruml 145a (k Is 25,5); urentem ventum žahavý vietr vel paliwy t. 193b (Os 13,15: zažéhavý BiblOl, žhúcí ~Lit). – Sr. horký, ožahavý, vrúcí
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pálivý adj. žhavý, horký: vítr pálivý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.