otkřičěti, -ču, -čí pf.; k křičěti
koho (ot koho) křikem odehnat: vlka [ohrožujícího dítě] od dietěte odkrzycżechu PasTisk F34a (pod. ~Kal, odkřiku ~MuzA, ~KlemA) inclamantes…puerum…liberarunt; co jemu [pastýři] vlk nebo lúpežník vezme, nebude li on jat a také toho neotkrziczi nebo neodvolá, on to musí platiti PrávŠvábA 113a (neokřičí ~G) beschriet er si niut. – Srov. otkřiknúti