|
|
|
os, -i, osa, -y, osě, -ě f. 1. osa, tyčovitá část podvozku nesoucí kola: vztřěštěchu oſſy i kola AlxV 1874; oſſy jich [kol] a stpicě a lúkoti BiblCard 3 Rg 7,33 (tak i ost.) axes; to, co v kole jest, piesti, stpicě a lúkoti a oſſly ComestC 174a axes; axis oſſ SlovVodň 49b; zlámav os u vozu ListářRožmb 2,320 (1444); axis est lignum illud, circa quod volvitur rota ein achse an dem wagen wos SlovDief 37b; ║ jako os obrátitá jeho [bláznovo] myšlenie BiblDrážď Sir 33,5 (tak i ost., obrativá oſ MamUKA, SlovAnon) quasi axis versatilis otočná osa, hřídel 2. ♦ os nebeská astr. (geocentr.) osa procházející zemským kotoučem, kolem níž se otáčí nebeská klenba: musíť to býti, ať by os nebeská puolnoční oſy protivná byla nahuoře nebo svrchu Čtver 75b polus antarcticus; od oſy nebeské polodnie nebeského hnutie počátek pocházie Čtver 75b ex meridionali polo; protož jestli os nebeská polednie (podlenie rkp) na straně nahoře neb svrchu, tehdy oſ nebeská puolnočnie bude dole Čtver 76a meridionalis in caelo polus. – Srov. piest 3 3. astr. hvězda Arkturus (o souhvězdí Bootes): jenž [Bůh] činí os nebeskú, ješto slóve Arkturus BiblOl Job 9,9 (Os nebo Vuoz ~Lit, MamKapR, ~Víd, VýklKruml, Vuoz BiblPraž) Arcturum; jenž [Bůh] činí Arkturus tu planétu, ješto slóve os neb Vuoz TovHád 6a 4. med. vidlice klíčních kostí (na ose tvořené kostí hrudní): o zlámaní oſy LékSalM 588 furculae; o zlomení oſye neb vidlice náprsné LékSalM 598 furculae; o rozdělení i spojení i zpuosobě vidlice neb oſye a žebř i hrudí LékSalM 772 de anatomia et fistula furculae; dvě kosti vidlice neb oſye LékSalM 772 duo ossa furculae 5. kůl, silnější tyč na konci zašpičatělá: k oſſye hanebně vázali [Krista], přivázavše bičěvali HradMar 53a 6. osi, -í pl. osiny, pichlavé štětinovité výrůstky na klasu: jako oſſly na klasiech potřěna budeta BiblOl Job 24,24 (~Lit, VýklKruml, svrchkové klasóv BiblPad, vrškové ~Praž) summitates; sudes est summitas acuta grani ordeacei oſſy Mam Muz XIII C 17,275a (ad Jos 23,13: woſi VýklKruml). – Srov. osina 7. vosa: trup assillus…, hřivnáč palumbus, oss osilla KlarGlosA 225 (De altilibus domesticis; ~B, ~G); virus azilla gerit, nidi mel in arbore pendit, oss KlarFys 225; azillus oses, oſſ SlovNom 64b; azillus trup, oſſ SlovVeleš 88b 8. Osě, -ě m. jm. osob.: poh….Jana Ose Půh 3,245 (1446); poh. Jakuba Osi z Volešničky Půh 4,12 (1459); Jakub Vose Půh 4,66 (1464) Ad 3: k označování souhvězdí Bootos srov. též Ojka (s. v.). – Ad 5: podle ExcGb jde o chybný zápis m. k sošě. – Ad 6: doklady po r. 1500 ukazují na přiklonění k mužskému rodu (analogií s vous, vousy?). K polysémii lat. sudis srov. var. Jos 23,13: sochor BiblCard, ~Ol, ~Lit, kolé ~Pad, trnie ~Praž. – Ad 7: os ‚vosa‘ bylo asi pův. samostatné slovo (Šmil.); oses v dokl. SlovNom 64b asi omylem. – Ad 8: srov. též jm. míst. Osici (CDB 1,369; 12. stol.); Osov (Profous 3,293; 1360) a jm. pomíst. Osín (ArchČ 3,490; 1417) Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
os³, vos¹, -a, -u m. osina: jako osi na klasiech Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
os¹, -i f. osa u vozu, náprava; os obrátivá loukoť; souhvězdí Arktur, Vozataj Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
os², vos², -a, os², vos², -i (?) f. vosa Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
os f. = osa Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|