opřieci, -přahu, -přěže, pozd. též opřáhnúti, -nu, -ne pf. (ipf. opřáhati); srov. napřieci
co [trčícího] (na koho, proti komu) napřáhnout, namířit (na někoho), nastavit (proti někomu): meč svój oprzahl ŽaltWittb 7,13 (~Pod, BiblOl, ~Lit, vytrhl ŽaltKlem, roztesal ~Kap, obnažil BiblPraž, roztřásl jest ~Pad) vibrabit (překl. četl vibravit); mečě na ně oprzyehſſe [lotři na poustevníky] PasMuzA 626 (var. v. opřáhati); vytrhni meč tvój a opṙiehni proti těm, již stíhají mě BiblLit Ps 34,3 (var. v. opřieti 1) conclude; ruku naň oprzieze [podkoní na žáka] PodkU 459; držeti ji [zbraň] na hotově proto, když by diábel chtěl přistúpiti s některé strany, aby ihned oprzah naň meč ChelčBoj 414b; ║ chodície ot jiných jest oprzal [hustý mrak], ež ižádný nevěrný jich nemohl viděti ani přístupu kterého k nim mieti ModlLeg 36b ohradil, oddělil jako ochranná clona (?). – Srov. opřieti 1
Za lat. vibrare stč. též navrci. K posunu ‚napřáhnout proti komu‘ → ‚ohradit před kým‘ srov. opřieti = zahraditi (v. opřieti 1)