opálačka, -y f.; k opálati
nádoba (opálka) k čištění obilí potřásáním n. pohazováním na větru: vannus opalaczka KlarGlosA 2501 (De artificibus; ~B); jehožto opalacka v ruce a vyčistíť humno své a hromazdíť pšenici do stodoly své BiblMikNZ L 3,17 (dymač EvOl, vějadlo BiblDrážď, vějka ~Ol, ~Lit, vějička ~Mlyn, ~Pad, věječka ~Mik, ~Praž) ventilabrum; vannus…est instrumentum de vimine factum in modum scuti, cribrum řešeto, wopalecżka VodňLact X8b
Doklad z BiblMikNZ čte ExcGb opálátka. – Za lat. ventilabrum stč. též lopata, větrník