okúzliti, -ľu, -lí pf. (ipf. kúzliti); k kúzlo
1. koho (aby…, k čemu) kouzly ovlivnit n. uzpůsobit (k něčemu); bez určení účelu okouzlit, očarovat: kterak jest ta jeho žena bohyně okuzlila, aby nemohl umřieti CestMandA 197a (začarovala ~B); kteréž by dietě bylo okuzleno, vezma podražec samici i poddým ní dietě LékFrantA 133a; mnohoť synóv zrodí [žena], leč by okuzlena byla LékFrantA 145b; ženima, kterážto jej [muže] okuzli k milování svému LékFrantA 147a
2. koho obloudit, zbavit smyslů, zmámit: ó nesmyslní Galatščí, kto vás okuzlil, abyšte nebyli poslušni pravdě BiblDrážď G 3,1 (kto vás omieždil ~Ol, kto vás jest oklamal ~Lit, kto jest vás zmámil ~Pad, ~Praž) fascinavit; leč ste jím [Zikmundem] tak okuzleṅi, lstí neb dary omámeni, že neznáte svého zlého Budyš 35b
Ad 2: za lat. fascinare stč. též uřknúti