|
|
|
kúzlo, -a n. zř. též kúzdlo, -a n. 1. kouzlo, kouzelný účinek nějakého úkonu 2. jaké (ptačí) věštba, předpověď něčeho budoucího 3. též pl. kouzlení, úkon vedoucí k dosažení „kúzla“ 1 4. pl. soubor prostředků a pomůcek používaných k dosažení „kúzla“ 1 5. jen v pl. podvod, čachr (?) K 5: pouze ojed. pozdní doklad z ArchČ v akuz. pl. kouzly, umožňující předpokládat podobu nom. sg. m. kúzel, -a/-u n. kúzl, -a/-u. Sr. bobonek, čár, -a/-u, čarodějenstvie, kúzelnost, kúzlenie, zaklínanie Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024). 
kúzlo, kúzdlo, -a, neutr., pak také kúzl, -a, -u, masc., kouzlo, hádání, čarování, čarodějský (zlý) skutek, Zauberei. Z kúzlo vzniklo jednak adj. *kúzlný, změněné v *kúzdlný, *kúzelný a kúzedlný, -ník, kúzlový atd., jednak kúzliti, kúzlec, -zdlec atd. Souhláska -d- v kúzdlo, kúzdlec, kúzdln-, kúzedln- atp. je původu podružného. Slova sem patřící vyskytují se jenom v češt. a hluž., a základ jejich kúzlo souvisí bezpochyby — i přes neshodné -zl- a -gl- — se stněm. gougel, goukel = Zauberei, zauberisches Blendwerk, srov. Mikl. Etym. Wtb. 150, Kl.5129 a Lex. — Aspis… slove hádek jeden, ten… nedbá i jedněch kuzel…, když kto kuzly (chce) jej jieti, nemóže ničse prospěti AlxV. 221 sl. Stáše Šimon čarodějník přěd ciesařem kuzlem sě obchodě Pass. 295. Ti boha za bóh nejmají, když na babě kuzla ptají Hrad. 94a. Že sě (dietky na křtu) diábla odřěčí i jeho všech skutkóv, totiž čáróv, kuzl, lékóv i všelikých takových pověr ŠtítMus. 151a; všech bobonkóv, to jest čáróv, kuzel, lékóv ŠtítOp. 246b. Stalo sě jest kuzlo o Jeruzalemu divinatio super Jerusalem Ol. Ezech. 21, 22, Br. a Bible 1857 tamt.: hádání. Čaruj mi skrzě kuzlo in pythone Ol. 1. Reg. 28, 8. (Král) kuzl následoval auguria t. 2. Par. 33, 6. Sny i kuzla auguria t. Deut. 18, 10. kuzedl přídrželi sú sě auguriis MamB. 75. (Lék) všecky kauzly zahání Háj. herb. 171b; ode všech kauzluow t. 163b, kauzluom t. 34b. Žena kauzlúw plná Háj. 312b, věštby a kauzluw t. 52b. Vypléním kauzły z tebe maleficia Br. Mich. 5, 12; kauzłůw svých maleficiorum t. Isa. 47, 12. — kuzlo magicæ artes Otc. 426a, dæmonicae præcantationes t. 425b; kuzla maleficia MamA. 29b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kúzlo, kúzdlo n., kúzl (jednoslab.), -a, -u m. kouzlo, čarování, hádání; čarodějský (zlý) skutek Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|