okolnost, -i f.; k okol
1. ohraničený prostor oblé podoby, klenba: jest [nebe] stvořeno v uokrúhlosti a z vysoké okolnoſty a vždy opak světa běží VítAlan 11b ze sfér nad sebou seřazených (?). – Srov. okol 3
2. nebeská sféra („okolek“ 6): v tom nebi, kdež slunce bývá,…vždy okolnoſty běží VítAlan 10a
3. okolnost, přináležitost: aby všecky ruoznice…se všemi právy, příčinami a okolnostmi jich, úplně a svobodně oba dva podali jsú a podávají k rozeznání ArchČ 7,348 (1468)
Srov. okolek