občiniti, -ňu, -ní pf.; k činiti
1. co [v okolí nějakého sídla] kolem dokola učinit, vytvořit; [škody] kolem dokola nadělat, napáchat: oblehu Jeruzalém…a obczzuzym (m. obczzinym) jako okrúhlost v okolí v tvém a smeci proti tobě hromadu kamenie BiblOl Is 29,3 (obklíčím ~Boč, ~Mik, ~Mosk, ~Pad, ~Praž, oklíčím ~Mlyn) circumdabo; pan Šamberský také Heršlák drží, nepřítel muoj [tj. Roubíkův]. A což já buď moci v jeho držení učiniti tomu zboží zlého, občiním jako nepřétel ArchČ 8,156 (1475). – Srov. obdělati 1
2. co [bičík] z čeho [z provázků] zhotovit, vyrobit nějaký nástroj ovázáním něčeho: Bázen…, obczynywſſy bičík z provázkóv hřiechóv starých i nynějších, popúzieše toho člověka BojDuchA 1b
Ad 1: za lat. circumdare stč. též obdělati, objieti. Že v ArchČ 8,156 šlo o činění škod „kolem dokola“ Heršláku, ukazuje A. Sedláček, Hrady² 3,285: Roubík později skutečně „vesnice k Heršlaku patřící přepadl a mnoho kořisti sebral“. Srov. I. Němec, LF 97, 1974, 86n.