obvláščně adv.; k obvlášční, obláščně
1. zvlášť, odděleně (od ostatních), stranou, mimo: sedm jehnic těchto, kterýmž si kázal státi obwlaſſtnie BiblPraž Gn 21,29 (oblášť ~Card, ~Ol, súkromie ~Pad) seorsum
2. zvlášť, odděleně (nikoli společně), samostatně; [se zájm. „každý“ ap.] jednotlivě: Jan vuobec ke všemu lidu a obwlaſſtṅe k každé duši puosobí poselstvie zde na světě od Krista JakZjev 4b; obwlaſſtnie všickni s čeledmi svými vešli sú [Židé do Egypta] BiblPraž Ex 1,1 (všickni ~Card, ~Lit, ~Pad) singuli. – Srov. obláščně 1, obzvláščně 1
3. mimořádně, neobyčejně: egregie…, id est excellenter, precipue, nobiliter, eleganter výborně, obwlaſſtnie, urozeně, ušlechtile VodňLact hh3a; altrinsecus…, id est econtrario, utrumque Obwlaſſtnie VodňLact gg8a
Srov. obvlášč