obvlášční adj.; k obvlášč, oblášční
zvláštní, mimořádný, nikoli běžný: pravda nižádná nehyne v své upřiemné obwlaſſtnie upřiemnosti ChelčBoj 352a jedinečné; milost zvláštnie, pro kterúž přijímá [Bůh] obwlaſſtnie jich modlitby ChelčPost 132b; a toliko z obvláštní milosti my [biskup Jan] súkeníkuom a tkadlcuom…v Litomyšli dopustili sme sukno na loket krájeti CJM 4/1,122 (15. stol.) sunderlichen. – Srov. obvlástní, oblášční 5
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obvlástní, obvlástný, obvlášční adj. obzvláštní, zvláštní, neobyčejný, mimořádný, nikoli běžný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.