obuzovati, -uju, -uje ipf. (pf. obuditi¹), též obuźovati
koho očerňovat, tupit, urážet někoho, nactiutrhat někomu: nebo darmo skryli [moji nepřátelé] mi zhynutie osidla svého, naprázdno obuzowali sú duši mú ŽaltKap 34,7 (var. v. následovati 2) exprobraverunt; neobuzigte mne pyšní ŽaltKap 118,122 (neobuzuyte ~GlosMuz, neobluzujte ~Wittb, ~Pod, aby mne nepotupovali ~Klem, BiblLit, nepotupie mne ~Ol, nehanějte mne ~Pad, ať by mi neutrhali ~Praž) non calumnientur me; nepodobné myšlenie na srdci krútíš, svým jazykem jě [své bližní] obuzugeſ i hyzdíš AlbRájA 97b; a tak ktož k tomu moci nemá, a někdy ze zlosti, z domněnie,…z neupřiemnosti, nemá kněze obuzowati ani voškliviti, ale očekávati jistoty KorMan 162b