1. [o plodu, stromu ap.] (z čeho, čeho [slupky, kůry]) oloupaný, loupáním zbavený nějaké vnější vrstvy: bobek oblupeny a ztlučený LékKřišť 74a; vezmi turbit bielého, čistého a oblupeneho z kuory jeho velmi dobře LékSalM 278 turbit mundati…a cortice; tykvice mladé, oblupene kuože zelené LékSalM 436; obmaž to oblupene miesto [na stromě] hovězím lajnem ŠtěpMuz 8; decoriatus oblupen SlovKlem 40b; ║ orbatus oblupeny, oculorum lumine privatus SlovKlem 69b oslepený vyloupáním očí

2. [o člověku] oloupený, loupežně okradený: obnažený, to jest oblupeny ComestC 79b spoliatus; nechajť prvé budú navrácena práva oblupeneho pekla skrze Ježíše BelB 9a iura inferni exspoliatis (fig.); Oblupeny…má…póhončieho požádati a vzieti, aby pohnal MajCarA 93 spoliatus (zpodst.); jenž [Samaritán] by mohl tak padlého, oblaupeného, raněného a nemocného i pomořeného uléčiti HusSvátTN 102a; stav panenský, prvé náramně obdařený, a již skrze duchy zlé oblaupeny JakZjev 265b; najprvé tomu chudému má dáti člověk almužnu, své duši, jenž jest chuda, oblupena ta duše RokLukA 249a; žalobník, totiž oblupeny, přisáhne na hlavě jeho [loupežníka] PrávJihlA 131a; bude li jeden muž v městě…bitý aneb oblupeny Žilin 139a eyn man geraubet

3. z čeho, čeho [žádoucí vlastnosti] zbavený něčeho, připravený o něco: parda oblupeneho svých barev ProlBiblK 4b (HierPaul 7: ~L, oblupeneho z BiblPad) spoliatum suis coloribus; že jest diábel ukřižován, oblupen z své moci a umdlen RokLukA 107a; ║ tehdy jest toto chudý a oblupeny chléb, nemaje nižádné chvály v slibiech božích ChelčBisk 41a ochuzený, ošizený; protož diábel lépe pod bohem [tj. v příbytku okrášleném ctnostmi] odpočine nežli v oblupenem člověku ChelčPost 93a (elipsa) zbaveném ctností

4. [o zboží] uloupený, ukradený: jeden každý člověk móž své ukradené aneb oblupene sbožie staviti bez práva PrávSasE 137a (~A, ~B, ~C, ~D) geroubet gud