oblástní, oblástný adj.; k oblást
1. [o místě] oddělený od ostatních, ležící stranou, osamocený: božieho opatření návodem…doveden jest [František] na vysoké miesto oblaſtnye Frant 80b seorsum; ║ které jest to zečtení těla Kristova v rozdělené stránky nebo údy oblaſtni ChelčLit 88b jednotlivé ♦ oblástní boj boj muže proti muži, souboj: vybeřte z sebe mužě, ať sstúpí k oblaſtniemu boji BiblPad 1 Rg 17,8 (var. v. oblášční 1) ad singulare certamen; dajte mi mužě, ať by všel se mnú v oblaſtni boj BiblPad 1 Rg 17,10 (~Kladr, jenž sě se mnú sám a sám bude bíti ~Card, ~Ol, budema se sama dva bíti ~Praž) singulare certamen
2. odloučený od společnosti; [o člověku] samotářský: prvýť jest nepřétel čistoty oblaſtni obyčej [tj. styk], kromě lidí, muži a ženě ŠtítOpat 166a (obláští ~Muz); ktož hluku se kryje, řkú jej oblaſtnim ŠtítOpat 72a (~Vyš, obláštním ~Muz)
3. zvláštní, speciální, odlišný od jevů obdobných, osobitý: když jest svú oblaſtny a odlúčenú milostí od jiných milovav se i zablúdil protiv dobrému, vrátí se [hříšník] opěte v kostel svatý ŠtítKlem 17a; secta oblaſtny zákon SlovOstřS 110; život ducha svatého ve mnohých svatých jsa skrze rozdělené dary oblaſtnie v každém ChelčLid 92b; mnozí jako jedno tělo mohú býti, každý oblaſtni dary ducha svatého maje ChelčLid 94a
4. bibl. [o Židech] vyvolený, zvláště vybraný, zasvěcený: a tě [Izraele] zvolil [Bůh], aby byl jemu za lid oblaſtny ze všěch národóv BiblOl Dt 14,1 (obláštní ~Card, ~Lit, zvláštní ~Pad, ~Praž) peculiarem; aby byl jemu [Bohu] lid oblaſtny BiblOl Dt 26,18 (~Bosk, obláštní ~Card, ~Lit, zvláštní ~Pad, ~Praž, zvolený EvOl) peculiaris; aby byl obl̇aſtny jemu ze všěch lidí BiblBosk Dt 7,6 (var. jako Dt 14,1) peculiaris
5. obzvláštní, mimořádný; [o nadpřirozeném jevu] neobyčejný, jedinečný, nevídaný: i poče za to oblaſtne utrpenie činiti [poustevník] OtcA 135b (obláštnie ~B); kterak oblaſtnye a neslýchaná jsi ty svobodnost, chlebe nebeský JeronM 31b singularis et inaudita; po tvém [Kristově] divném a oblaſtnyem vzkřiešení JeronM 28b singularem. – Srov. vláščí
6. oblástnie, -ieho n. bibl. ustanovení podmiňující zvláštní výsady: i přikázal jest nám [Židům] hospodin, abychom učinili všecko oblaſtnie toto BiblLit Dt 6,24 (var. v. oblášční 6) legitima haec. – Srov. obláščie 1
Srov. oblášční
Nelze vždy spolehlivě odlišit podobu oblástní, oblástný od obláštní, obláštný. – Ad 4: o svatém lidu v. Novotný, Bibl. slov. 2,1022