oblupovati, -uju, -uje ipf. (pf. oblúpiti)
1. koho olupovat, okrádat: budú li služebníci tvoji bohatí, požívaj jich zbožie skrovně, aniž jich oblupug AlbnCtnostA 111a. – Srov. oblúpiti 3
2. koho z čeho, ot čeho [žádoucího] zbavovat někoho něčeho, připravovat někoho o něco: kteříž sirotky z jejich práva oblupugi SilvKron 81a suo iure dispolient; oblupují [kněží] mrtvé od pomoci v skutciech lítostivosti PapStížA 133. – Srov. oblúpiti 4
Ad 2: za lat. dispoliare stč. též lúpiti