|
|
|
nápast, -i f.; k napásti, napadnúti 1. událost, zvl. nepříznivá, neštěstí, pohroma: mor, hlad i napaſty z nebe a znamenie veliká budú EvVíd 47b (L 21,11: hruozy ~Ol, ~Beneš, BiblDrážď a ost.) terrores; bojě sě [pták] všeliké napaſty, aby hniezda vietr neobořil, neb sě had k dětem nevznořil AlxV 876; bláznivý člověk tudieže nectným jazykem se svieže. Ta napaſt…znobí i mocnější všaké BawEzop 795 procella; zbavi [myš] lva osidla strastného. Chytrostí malého zuba zruši se tak napaſt hrubá BawEzop 1232; otrapa vexa, napaſt incida KlarGlosM 2803; o věcších přieběziech Soběslavových a o rozličných jiných napaſtech v tom času, ješto sě dějiechu PulkB 141 (nápadiech ed.); ║ nenie vašě doba věděti časy neb časové napaſty, ježto jest buoh otec položil v své moci BiblLitTřeb L2 A 1,7 (var. v. nápad 2) momenta časy ani zlomky času 2. nápad, výmysl, myšlenka: Sibyla… rozmyslnú napaſty v svém proročství boha znala LegKat 1805; střeziž se žabie nepasti (m. napaſti): žába vidúc přetlustého vola…, chtiec se k němu přirovnati, poče se velmi nadýmati BawEzop 1901 (n. sub 1?) 3. jur. (na čem) nárok na připadnutí něčeho, dědický nárok (na něco): Jiříka [pohání Oldřich]…, že mu drží zboží Hrádek s jeho příslušenstvím, ježto mu markrabina milost na tom svú nápasť dala a on mu toho postúpiti nechce Půh 3,190 (1437) 4. filos. přídatek, vedlejší znak, accidens: ó přěveliká a nevzpýtajície svátosti, chlebe nepaſty (m. napaſty), točíšto zjednánie k chlebu příchodné, na částky zlámány bývají, však v každéj částcě cělý, vešken a nerozdělený tu jest Kristus…Ty částky, ješto zlámány bývají, zdají (zadagy rkp) sě v tobě napaſty jsúce, to věz příhodné, ale však ani zlámán, ani porušen bývá proto JeronM 30a (chlebné napaſti…napaſti ~P, chlebe nepastný… napaſti ~U) panis accidentia…accidentia. – Srov. nápastný Srov. nápad Ad 1: za lat. terror stč. též zžěsenie; za procella též protivenstvie; za momentum téžčásek, chvilka, přichvílenie. – Ad 4: za lat. accidens stč. též případ, případnost Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nápast, -i, fem.; stsl. napastь casus, impetus, tentatio, periculum, insidiae, calamitas. — Zlá příhoda, svízel, hrůza, Unglück, Mühsal, Schrecknis: jakož jesti vlk zhynul strastí, správně zhynu (já, liška) túž napaſti Baw. 52a. Bláznivý člověk tudieže (jako hlemýžď v bajce) nectným jazykem se svieže; ta napaſt, pravíci take, znobí i mocnější všake t. 28a. (Těhotná tistka) sem tam běha v své napaſti hledajíc, kde by štěnce mohla zklásti t. 24a. Nenie vaše věděti doba o těch časiech ani o časóv napaſtech, ješto je buoh v svéj svatéj moci schoval Pass. 7. Mor, hlad i napaſty z nebe budú terrores EvVíd. Luk. 21, 11. — Nástraha, Schlinge, Falle: (pták) nesmějě lap hniezda sklásti bojě sě všeliké napaſty AlxV. 876. Chytrostí malého zuba (myščina) zruši se tak napaſt hrubá (do níž se byl chytil lev) Baw. 34b. Srov. dial. nápasť = nástraha BartD. 234, BartSl. (val.). — Nápad, Einfall: (Sibylla) rozmyslnú napaſty v svém proročství boha znala Kat. 1805. Ač chceš zbýti hrubé strasti, střeziž se žabie nepasti (sic; žába měla nápad nadouti se jako vůl) Baw. 45b. — Nápad dědický, Anfall: ješto jest mi markrabina Milost k tomu zboží svú nápast dala BrandlGloss. 169 (Půh. olom. r. 1437). — Akcidence: chlebe (sic m. chlebné) nepaſty (sic m. nápasti), točíš to zjednánie k chlebu příchodné, na částky zlámány bývají (v svátosti oltářní) JeronMus. 30a; ty částky (chleba), ješto zlámány bývají, zadagy (sic m. zdají) sě v tobě (svátosti oltářní) napaſty jsúce, to věz příchodné, alevšak ani zlámán ani porušen bývá proto videntur in te accidentia t. Utvořeno napodobením slova latinského. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nápast, nepast, -i f. událost, zvl. nepříjemná; nesnáz; neštěstí, pohroma; nápad, výmysl, myšlenka; právní, dědický nárok; podružný, vedlejší znak Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nápast f. = úklad, nástraha, nehoda, svízel; — nápad; — nápad dědický; — akcidence Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|