nákeřník, -a m.; k nákeřní
zákeřník, zákeřný lupič: teď JMt píše panu Lvovi… ‚ aby žádní násilníci, nákeřníci a lúpežníci chováni a trpěni nebyli na tom zboží ArchČ 7,403 (1480)
Další doklady po r. 1500
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nákeřník, -a, masc., loupežník, zákeřník, Räuber. — Jakož sě nevěří nákeřnijku, kterýž z jednoho místa na druhé přechází RešSir. 241a; nákerzniczy a lotři Hrub. 327a; na nakerzniky a mordéře KolC. 161a (1588); zločince, kteříž lidem škody činí po domích, polích nakerzniky, mordéře a jiné t. 159a (též).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nákeřník m. = zákeřník, loupežník
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.