nákeřní, nákeřný adj.; k keř
[lupič] zákeřný, ze skrytu přepadající, zákeřnický, úkladný: kteráž [„pótka“] se jemu od zlodějóv nákeřních u vašeho města přihodila ListářRožmb 2,74 (1440); jsa veden od zlodějóv nákeřních skrze vaše předměstie ListářRožmb 2,74 (1440)
Další doklady po r. 1500
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nákeřní, -ný nákeřný, adj., zákeřnický. — Že jsau se k skutku laupežnému a mordu nakerznymu… přiznali KolF. 43b (1591).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².