1. [o pracovníku, služebníku ap.] najatý, za odměnu pracující n. sloužící, námezdný, nájemný (kniž.): co jest nagemnych otrokóv v domu mého otcě KristA 66a (L 15,17: mzditelóv EvOl, dělníkóv ~Praž, otroci ~Zimn, ~Beneš, pod. BiblDrážď a ost.) quanti mercenarii; příchoz, podruh, nagemny pacholek ani dievka toho chleba sú nejědli ComestC 90b (nájemník ~K) mercenarius; abychom nebývali synové z dievky nagemnee na mzdě aneb robotné, ale synové ženy svobodné ŠtítSvátA140a (G 4,31 ancillae: dievčí BiblOl, dievky ~Drážď a ost.); dielo služebné…jest dielo řemeslné, rolné a jiné dielo pro hřiech uvedené, k němuž lidé jsú nagemṅi HusVýklB 53a; vojsko nagemne BiblPad 1 Mach 6,29 (vojsko na žold ~Praž) exercitus conducticii; conducticius nagemny sluha SlovOstřS 71; empticius nagemni pacholek SlovKlem 44a; famulus…pacholek, služebník nagemny VodňLact I1b; také při tom právě nagemni řečníci nemají mluviti, nežli dobří lidé a rytířští TovačA 40b; umře li pacholek nagemny prvé, nežli svůj nájem zaslúží Žilin 127b der gemitte chnecht; pakli by kteří tovařiši nájemní sobě dělali [slad] DluhRožmb 225 (1458); což se dotýče nájemných formanuov, ti mýto koňské plaťte Půh 5,57 (1481; srov. WinterŘem 105); ║ král náhle sebra vojsko a z jiného královstvie nagemny přijidechu k němu ComestC 262a conducticii (zpodst.) žoldnéři. – Srov. najieti 1, nájem 1

2. jur. [o nemovitosti] nájemný, najatý, jsoucí v nájmu, propachtovaný: o zboží nagemnem Žilin 143b von dem verdingten gute; ti všickni aby též dali [daň] z dědin svých, kteréžkolivěk drží, buď dědičné neb nájemné ArchČ 4,500 (1479); sladovníci neusedlí, kteříž slovú nájemníci a mají sladovny nájemné ListářPlz 2,355 (1495). – Srov. najieti 2, nájem 2

3. nájemný, týkající se nájmu; [o dávkách] určený za nájem; [o době] (též ve funkci gen.) trvání nájmu: pensio nagemna činže SlovOstřS 101; ten dvuor…nadepsaný Petruš najal jest…a tak [má platit] každé léto těch čtyř let nájemných ArchČ 28,723 (1427); kterýchžto peněz nájemných má jemu [nájemce majiteli] dávati polovici na sv. Jiřie ArchČ 26,298 (1432); pensio nagemny plat SlovKlem 72b; cum peccunia convencionali quam de eisdem bonis solvere debebat s nagemnymi [penězi], kteréž z toho platiti jměl ProkPraxD 64b; ║ item najprvé tovařiši neosedlí, kteříž by sladoven nájemné jměli, aby jeden druhému sladóv nedělal DluhRožmb 225 (1458; zpodst.) nájem sladoven, sladovny v nájmu. – Srov. nájem 2

4. [o citu] nájemný, prodejný, uskutečňující se za protihodnotu, za odměnu: již jej [Boha] budeš na najmě milovati a pro mzdu, i budeť taková milost panošie, nagemna AlbRájC 21a; že mu on přeje aneb miluje jej, že puojčí peněz, to jest nagemne milovánie RokLukA 126b; anebo že zpláčem u Veliký pátek slyšiec smutné zpievanie, ješto jest to nagemne náboženstvie RokLukA 370b; ║ o svědciech spravedlivých a nagemnych…Kterúž koli věc člověk svědkem jest, od toho nemá nájmu bráti PrávŠvábE 47a úplatných. – Srov. nájem 3, 4

5. jur. vykonávající funkci na základě nájemní úmluvy: a oni nagemnij ti komorníkové tady chudým lidem velikú zádavu činí, berúc mnoho s lidí. Protož by to nemělo býti, aby úřady najímali Dub Muz V E 13,25b (nájemničí DubA 16b)

6. jm. osob.: Nájamný ArchČ 17,412 (po 1494)