najatý adj.; k najieti
1. [o člověku] najatý, za plat zjednaný k nějaké činnosti: naiat conductus gemieterer GlosMV 55b; compositus simulator nayaty omylník GlosSed 215b; et cum operario annuali a s dělníkem na rok nayatim VýklKruml 132a (Sir 37,14: letním BiblDrážď, ~Ol, nájemným ~Lit, otročním ~Pad, ročním ~Praž); conducticius (conductivus rkp) nájemný vel nayaty VýklKruml 208a (1 Mach 6,29 exercitus conducticii: vojsko nájemné BiblPad, vojsko na žold ~Praž); ten, ktož žaluje…, muož křivě žalovati a na to křivě svědky postaviti nayate aneb po přiezni křivdy pomáhajícé ChelčSíť 75a; mše naiatych kněží ChelčOl158a
2. [o něčem užitečném] najatý, za úplatu převzatý k dočasnému užívání: aby nižádná milost mezi nimi [věřícími] nebyla nayata, kúpená, otročí, služebná ChelčPost 120b (fig.); neb některé věci bývají nayate, jako pole, lúka, zahrada…,ješto tomu, ktož nájem činí neb dává, zuostává v nich panstvie KorTrak x5a
Srov. nájemný