nosatec, -tcě m.; k nosatý
nosák, jednoramenný špičatý nástroj ke kopání v tvrdé půdě n. hornině, špičák: zkují mečě své v radlicě a kopie svá v noſatcie BiblDrážď Mi 4,3 (tak i ost.) in ligones; aby obostřil všeliký svú radlici neb noſatecz svój a sekyru a motyku BiblCard 1 Rg 13,20 (tak a pod. i ost.)ligonem; ostré u radlic i u noſatcow BiblCard 1 Rg 13,21 (~Ol, ~Lit, ~Pad, ostrosti…krátcí ~Praž) ligonum; nuož, nosatec neb sekyrku s obú stranú ostrú CJM 4/1, 167 (1378); sarculum noſſatecz MamUKA 35b; Henzlino fabro XXXXVI gr. pro acucione seu lapsacione nosatczye in fossatis civitatis SSL (RegBerMis II, 1a; 1401); ligo noſatecz SlovOstřS 90; jako ne lepší ani dražší je noſatecz, kladivo, jimiž se dobývá zlato, střiebro KorMan 169b; kádě 2, …kratce 2, nosatce 4, koleček 5 DluhRožmb 680 (1459)
Za lat. ligo stč. též motyka; za sarculum též kopáč, motyčka