nešlechta, -y m.; k šlechta, nešlechetný
1. nešlechtic, člověk neurozený: šlechty i neſſlechty jemu [Prokopovi] otroky podrobené býti SilvKron 66a ignobiles; aborigenes…, rusticus, agrestis, ignobilis chlap, srch, nevlíd, neſſlechta VodňLact A4b
2. nešlechetník, člověk nešlechetný, hanebník: viziž nynějšie šlechty, jenž sú pravé neſſlechty, ano kostkáři, ano cizoložníci, ano lájce a neřádní RokJanB 134a (~K); nenie již to šlechta, ale jest pravá neſſlechta RokJanB 142b (~K)
Srov. nešlechetník
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nešlechta, -y, masc., nešlechtic, Unadeliger; pol. nieszlachta měšťanstvo a sedláci. — Ignobilis neſſlechta Lact. 4c.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nešlechta, -y m. nešlechtic; nešlechetník, hanebník
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.