nepříslušný adj.; k příslušný
1. komu, k komu nepříslušející, nepatřící někomu; [o úřadu] nejsoucí v něčí pravomoci: v tu službu vzklúzna, ješto tobě jest nepṙiſluẛna, ta tobě smiech i haňbu plodí BawEzop 910 nepřísluší; a oni [špatní kněží] aby v cizích farách seděli, v cizích kolejích, úřadích k nim neprziſluſſnych, a aby dobré bydlo měli ŽídSpráv 252
2. k čemu nehodící se, nevhodný, nepatřičný: v puostě se posudci nemají díti pro čest a slávu času, aby přisaháno nebylo ten čas i jiných k tomu neprziſluſſnych věcí jednáno TovačC 88; ║ proti lidem vysokým, kteříž písma nepříslušná k ornátům přivodí, …chtí proti nim se zásadití [táboři] BřezKron 467 pro ornatis scripturas impertinentes netýkající se ornátů. – Srov. nepřístupný 3
3. (komu) nehodící se, nevyhovující (někomu), nevhodný (pro někoho): všech póhonuov, všech súduov cizích i tobě neprżiſluſſnych nechaje, ke dskám zemským a k úředníkuom menším jdi VšehK 118b nevýhodných; videntes [domum] inconvenientem (neprziſluſſny gl.) SSL (LibCivSlan 101; 1452)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nepříslušný, adj., nicht zugehörig: všech póhonóv, všech súdóv cizích tobě nepříslušných nechaje, ke dskám zemským a k úředníkóm menším jdi VšehJir. 190, všech soudů cizích, k nimž nepříslušíš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nepříslušný adj. (komu, k komu) nepříslušející, nepatřící někomu, neoprávněně držený někým; (k čemu) nehodící se, nevhodný, nevyhovující
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.