neduha, -y f.; k neduh
neduh, nemoc, choroba (zvl. vleklá): dal jim [Ježíš apoštolům] moc a vládnutie nade všěckny běsy i aby neduhu léčili EvBeneš 113a (L 9,1: neduhi BiblDrážď, ~Ol a ost., nemocné EvRajhr, ~Víd, nemoci ~Ol) languores; Neduha nemoc slóve, nemoc dlúhá MatHom 58; membra údy languentium neduživých quoquo morbo kterúškoli neduhu fuissent byly by gravata obtieženy (obtyezena rkp) HymnUKB 70a
Srov. mor. nář. neduha
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
neduha, -y, fem., neduh; neduha neduh dial. mor. BartSl. 230. — Kterúž koli neduhu morbo Hymn. 70a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
neduha f. neduh, nemoc, choroba (zvl. vleklá)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.