nedovtipný¹ adj.; k nedovtip
nenadálý, nečekaný, netušený; neb pán bóh byl učinil smiech roditelóm jeho [Izáka], točíš radost nedowtipnu ComestC 29b (~S, newdotipna ~K) gaudium inopinatum; ║ improvisa nedowtipne, alia dicit nejápné VýklKruml 118b (Sap 7,21 absconsa et improvisa: skryté sú a nedomnělé BiblLit, jsú skryté a nespatřené ~Pad, jsú skryté a nevídané ~Praž, všecko, což jest před lidmi skryto, z nedojiepie jsem sě naučil ~Drážď, ~Ol) nepředstavitelné. – Srov. nevtipný²
Za lat. inopinatus stč. též nedomněný; za improvisus též nepřědvěděný
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nedovtipný², nedóvtipný adj.; k dóvtipný
[o člověku] nedovtipný, nedůvtipný, nechápavý: jichž [světských zákonů] blesku chytí se člověk nedowtipny a nemúdrý ChelčSíť 179b
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nedovtipný, adj., nenadálý, unverhofft: radost newdotipna (sic) gaudium inopinatum Comest. 30b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nedovtipný¹ adj. nenadálý, neočekávaný, netušený
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nedovtipný², nedóvtipný adj. nedůvtipný, nechápavý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.