dovésti, -vedu, -vedeš, pftiv., wo hin führen, führend hin bringen. Naše svátosti, když nás dowedu onoho života, také minú ŠtítMus. 148a, dovésti koho čeho. Ony (svátosti nižší) jsú nás dowedly těchto (vyšších) ŠtítOp. 234b. Ta chodba toho cíle dowede t. 196b. (Múdrost) dowede tě krásného údolé BrigF. 155a. (Víra) má nás doweſti plného rozumu ŠtítMus. 83b. Ale sú práce jedny, ješto dowedu větčie práce, a jsú druhé, ješto skrze ně příde pokoj ŠtítBud. 157. (Smrt) počátka dowede věčného ščestie Kruml. 345a. (Smrt) jej dowede toho, co miloval ŠtítMus. 126a. Otcovo netresktánie dovedlo ho oběšenie HusE. 1, 153. — S výr. předložk. dovésti koho več, do čeho, nač, k čemu: kto mě dowede u město deducet me in civitatem ŽKlem. 59, 11; dokud sem jeho nedowedla u pokoj Ol. Cant. 3, 4; dowedeny budete do pekla abducemini ŽWittb. 30, 18; na výšiu dowede mě vítěz deducet t. Hab. 19, dowedl mě na stezky ŽPod. 22, 3; svátosti starého zákona, dowedſſe nás k těmto našim svátostem, minuly ŠtítMus. 148a (ve ŠtítJes. a ŠtítSáz. na stejných místech: dovedše nás těchto našich svátostí); všěcky tvé skutky ke ctnému konci doweſti pečuj Kruml. 42lb. — Dokázati, ukázati, erweisen. Ó by lživí pověstníci (šiřitelé lživých pověstí) do toho času nosili žrnovy na chřbetě, dokud by nedovedli, a když by ve lži shledáni byli, aby hodně utrpěli! HusE. 1, 264, dokud by nedokázali. Kdyby (někdo) co vedl na koho a doweſti nemohl Hug. 311, kdyby dokazoval a dokázati nemohl. (Vládyka) má své pravdy doweſty právem Štít. uč. 91b. Jesukriste, daj, aby smysl jich (mistrův) zhlúpěl, jakž by svéj křivdy nedowedli Kat. v. 1585, by nemohli dokázati svého křivého učení. Nemajíce písma, jímž by mohli doveſti svého potupenie HusPost. 28b. (Podávená má) povyk doweſti ODub. 11, má dokázati, že zdvihla povyk; aby dowedl a pokázal vajplatu KolAO. 13b (1506). By kto chtěl doweſti, že jsú dsky falšovány Řádpz. 74. Pójčiem (concedo), že jest to tak; ale kto dovede, že to jest dobře? HusE. 1, 172. (Sv. Augustin) dowedl toho túto řečí Štít. uč. 6b. Daj mi múdrost, v niež bych mohl doweſty čsnú povahu Rúd. 37a, ukázati, dokázati. Aby jich šlechetný zámysl skutkem ſie dowedl ut virtus de negotiis iudicaret Ol. 2. Mach. 15, 17, překlad volný. — A co má z vin (pokut) bráno býti? pravím, jakž póhon jest: jest-li ze škod, právo jest úřada pražského tolikéž, jako strana, a to jest, ač právo bude stané nebo dovedené ODub. 110, právo dovedené při processu řádně provedeném, oppos. právo stané; srov. právo vésti. Pak-li strana práva nevede, úřad sám vésti nemóže, než podle milosti k své vóli vinu vezmi, málo nebo mnoho, ale vždy v nedovedeném póhonu méně než v dovedeném tamt., póhon dovedený, řádně a do konce provedený. A tomu najvyššiemu komorníku platí veliký plat z toho (t. z vypravení komorníkův), jenž (= že) proto žádný sirotek, žádná vdova ani chudý žádný nemóž se svého práva dopohoniti ani dovésti, neb vezmú s ňeho, což chtie, kop několiko, a to musí dáti neb pohónu nechati tamt. 96. O popravě (smrti) páni pravie, bylo-li by, že by na koho bylo dovedeno popravcemi a konšely toho kraje, tehda má se nad takým poprava státi a práva ižádného nemá mieti t. 85, na koho bylo dovedeno soudním řízením náležitě vykonaným, byl rozsudek náležitě vydán. — Dokázati, uměti, srov. dovozovati.

dovésti, -vedu, -vedeš dok. (koho, čeho) dovést, přivést, zavést; dokázat, umět; prokázat: vládyka má své pravdy dovésti právem; -dovésti sě stát se: zámysl skutkem sě dovedl

dovésti dok. (čeho) = dokázati (co)