nedostatný adj.; k dostatný
1. čeho mající nedostatek něčeho, postrádající něco: v množství viece jest nedoſtatnych dómyslóv a málo vtipných a domyslivých LyraMat 3b deficientes ingenio (zpodst.)
2. [o člověku] nedostatkem strádající, nuzný, potřebný: aby mohl z čeho dáti potřěbu nedoſtatnemu BiblDrážď E 4,28 (nuznému ~Ol, ~Lit, ~Pad, tomu, jenž núzi trpí ~Praž, trpělivým EvOl) necessitatem patienti; když bieše bohat, pro nás nedoſtatny učiněn jest [Kristus] LyraMat 58b egenus. – Srov. nedostatečný 1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nedostatný (?), adj.: nedoſtalny (sic) indeficiens SlovKlem. 54b, snad m. deficiens.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nedostatný adj. (čeho) mající nedostatek něčeho, postrádající něco; strádající nedostatkem, nuzný, potřebný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.