nedomnělý adj.; k domnělý
1. nedostupný lidskému vědomí, nepředstavitelný: i kterakékoli věci skryté sú a nedomniele, vše sem zvěděl BiblLit Sap 7,21 (nespatřené ~Pad, nevídané ~Praž) improvisa; kterýžť [Bůh] věci nedomniele a jakžto zúfalé úplně z moci velebnosti své móž dopřieti a šťastně skonati MajCarA 10 (nedomněných ~B); našim poddaným nedomnyele spósobie [špatní písaři] škody převrhlostmi… a zmatky MajCarA 51 inopinata netušené; aj, bóh veliký přemáhaje uměnie naše, počet let jeho nedomniely BiblPad Job 36,26 (nedomněný ~Card, ~Lit, pod. ~Ol, nestihlý ~Praž) inaestimabilis; inestimabilis nedomniely SlovKlem 55a; ║ spasitel náš divným obyčejem a nedomnielym po svém vzkříšení tělo své ukázal neporušitedlné, avšak dotýkavé RokPostB 246 (~K) nepochopitelným
2. nepodezřelý, nepochybný, zřejmý, jistý: devět nedomnielych věcí srdečných velebil sem a desátú poviem v jazyku lidem BiblPad Sir 25,9 (devatero nedomněné ~Ol, devatero nedomněnie ~Lit, do nichž nemá zlého domněnie ~Praž) novem insuspicabilia
Srov. nedomněný
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nedomnělý, adj., nevystižitelný, unerforschlich: počet let jeho (božích) nedomnielý inaestimabilis Kladr. Job 36, 26; nedomniely inaestimabilis SlovKlem. 55a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nedomnělý adj. netušený, nepředstavitelný; nepodezřelý, nepochybný, zřejmý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.