1. (čím) neodůvodněně, neprokázaně, nepodloženě (něčím), bez užití důkazů (z něčeho): pakli by který biskup mstil kterých narčení neřádně, neohlasně a nedóvodně Písmem svatým nad kterýmžkolivěk knězem ArchČ 3,194 (1415); třetí odpor, že bychom nedowodnie pravili, by toliko dvanádcte apoštolóm dával [Ježíš]; a to dovodí Origenesem, že také jiní byli při umývaní noh, a tak při večeři HilPřijA 30; jakož jest Petr Kaníš nemoudře a nedůwodně řekl, že by Kristus v každé částce chleba posvátného byl nebo vína posvátného, tehdy by mnoho Kristův bylo AktaBratr 2,97b; ║ neb duovoduov nebylo dostatečných, a takž to zuostalo neduovodně až dosavad LetKřižA 107 ed. (neduovodné ~Vrat) nevyřešeno. – Srov. nepróvodně

2. nespravedlivě; [o hanění] neoprávněně, bezdůvodně: a vždyť věřím [Jiří z Poděbrad], že takovým zrádným lidem v jich psaní, kteréžť křivě a neduovodně tobě [Oldřichovi z Rožmberka] i jiným dobrým lidem činí, toho věřiti nebudeš ListářRožmb 3,63 (1445); JMt v Čechách po městech rozpisuje a široce v svém psaní dotýče nedóvodně o mně ArchČ 1,322 (1450); [Lež k Pravdě:] Pakli se již neustydíš a tak nás haněli neduwodnie budeš TovHád 93b; poh. Václava z Rojetína…, že je mě háněl neduovodně Půh 4,13 (1459); ač s ty nás dotýkal křivě, neprávě a neduovodně ArchČ 4,85 (1475); kdež jest Karlík vinil jej Markvarta, že by jej zhaněl křivě a neduovodně na jeho cti ArchČ 8,456 (1487)