1. nebožák, ubožák, chudák, nešťastník, člověk politováníhodný pro svůj zlý úděl, chudobu ap.: běda mně, nebožci starému, čemu sě já viec utěši PasMuzA 326 heu me miserum; běda mně nebożczy OtcC 206a (nebohu ~A, nebohému ~E); běda mně nebożci, nebo přidal jest Pán bolest bolesti mé BiblLit Jr 45,3 (hubenému nebožčíku Pror, BiblOl, biednému ~Pad, ~Praž) misero; é, hoře mně nebozczy, nelze j mi navrátiti toho dobrého, co j minulo s časem ŠtítKlem 151a (nebožtíku Kruml 341); vidúce [kupci] nuzného, prodadie jemu kúpi…a na témž miestě ihned několiko kop ztratí nebozecz HusVýklM 224b; kteříž řkú o chudém, že dosti má, proto, aby jemu sám nedal, aneb jiný, an nebozecz jest nuzný HusPostH 125b; ║ i die vévoda: Blázníš, nebozzcze GestaB 38b insanis, miser bloude, pošetilče

2. v apozici nebožtík, mrtvý, zesnulý: proti tomu z přiezni páni jsú byli nalezli za nebozcze ciesařě ŘádZemA 46a; to, což sě jest měrú stalo od nebožce pana Oldřicha, otce našeho ArchČ 2,323 (1389); on [Rozvora] čelo [spiknutí] vedl…miesto nebozcze Jidášě PísLobk 429; a vědětiť vám [Domažlickým Žižka] dávám, žeť mě jest zpravila nebožce Kučtajnova žena ze Dvorce ŽižkaList 14; bratřie a synové nebožce Mikulášovi mlynářě ArchČ 7,639 (1440); od našeho přietele od nebožce Jiříka dobré paměti z Labúně ArchČ 37,39 (1445); o sirotka nebožce Gvanova z Nečtin ArchČ 37,977 (1455); kteréž [peníze] na mne spravedlivě přišly po nebožci otci mém Půh 4,16 (1459); paní Markéta nebožce Mátova SvědBydž 17 (1470); ves Mutěnice, základ nebožce páně Mikulášuov, strýce mého Půh 6,2 (1480); ║ jakož mi sě dědičně a spravedlivě dostalo [zboží] po smrti nebožce paní Jitky sestry mé a Dluhomilové někdy řečené ArchČ 37,675 (1422) nebožky (?). – Srov. nebožek