neboh, -a m.; srov. nebohý
1. v apozici nebožák, ubožák, nešťastník (zvl. ohrožený smrtí): a běda mně jest nebohu, viźu, že živ býti nemohu DalC 34,52 we mir vil armen; za by popřál mně nebohu, když mi bude odsad jíti…, věrné spovědi skrúšenie HradJan 124a; ať uzdraví [Bůh] mě nebohá Vít 39b; běda mně nebohu, kte sú tvoji slibové OtcA 75a (nebožci ~C, nebohému ~E); ach běda mně nebuohu TristB 131b. – Srov. nebožátko 1
2. v apozici nebožtík, zemřelý, zesnulý: že bratr mój neboh společný pojičil jí [p. Ofce] 40 hř. zlatých a 50 kop gr. Půh 2,74 (1407); za neboha p. Smila z Letovic Půh 2,474 (1415); po nebohu bratru našem Heřmanu Půh 2,529 (1417); to pomním, že neboh Jiřík, syn Rafušóv, umřel jest na tvrzi v Chotělicích ArchČ 37,163 (1456); já Anna, dci neboha Martina, řečeného Osmyk SvědBydž 456 (1464). – Srov. nebožek
Srov. nebožčík