nakloňovati, -uju, -uje ipf. (pf. nakloniti)
1. koho/co (komu, před kým) naklánět, nachylovat; [hlavu] sklánět (před někým); [člověka, šíji, kolena] ohýbat: bože…,požehnaj tohoto sluhu tvého N., tobě svú hlavu naklonugyczyeho ŘádKorA 50b; Caph Naklonuge nebo skloněnie VýklHebrL 191a incurvans vel incurvatio; ty jsi bez smysla člověk…a svá kolena naklonugeſſ přěd nižším tobě ŠtítBrigC 31a curvas; vystřiehaj sě, Horo, toho, jenž máš obrazóv přemnoho, jimžto sviece obětuješ, hlav, kolenú nakloṅugeṡ Budyš 53a; jemužto [papeži] všickni božským právem hlavy naklonugi HilPřijA 8 (naklánějí ~B) inclinant; a bič nakloniuge tvrdú šíji a sluhu nakloniuge práce ustavičná AlbnCtnostA 111b (Sir 33,27 inclinant operationes: var. v. nachylovati 1); ║ a má [pokora] moc velebnost najvyšší k člověku nakloṅowati, a protož k životu Kristovu pokornému některak jest božstvie nakloněno JakZjev 410b přiklánět k člověku, činit člověku příznivou (srov. nakloniti sě 3)
2. koho/co k čemu přivádět, činit přístupným: kteříž [hříšníci] chodí vedlé žádostí těla, srdce k lakomství nakloniugijce JakZjev 180a; a ona jej přemáhá [modlitba Boha] a…jej nakloniuge k slitování RokPostB 150
Srov. nachylovati
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nakloňovati, -uju, -uješ, impftiv., beugen; iter. k nakloniti. — Své koleno naklonugeſſ přěd nižším Brig. 61.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nakloňovati, -uju, -uješ ned. naklánět, nachylovat, sklánět, ohýbat: přivádět k něčemu, činit přístupným: (modlitba) jej nakloňuje k slitování
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.