naklonivý adj.; k nakloniti
1. več náchylný, mající sklon k něčemu: in pravos casus horum [sensuum] proclivior usus ve zlé příhody naklonywyeyſſy Glos KapPraž H 10, 262b
2. naklonivá, -é f. gram. příklonka, enklitikon: encletice nakloniwe SlovOstřS 64
Srov. nakloňený
Ad 1: za lat. proclivis stč. též náchylný, skloňený‚ spěšný