nahánitel, -e m.; k naháněti
expr. čeho [zisku] komu náhončí, naháněč něčeho, kdo někomu obstarává příležitost k obohacení něčím: Šimon purgmistr vyznal, že sú proti právuom súdili a halafance brali, a těch halafancuov byl nahanitel pánuom Tkaničník LetTrub 242a. – Srov. naháněč, náhončí