nadúcí adj.; k nadúti sě
nadmutý, vzdutý, napuchlý, nafouklý: vejděte vody kleté u břicho tvé, a břichu naducziemu vzhní lóno BiblOl Nu 5,22 (dúciemu ~Card, ~Lit, když sě bude odýmati ~Pad, voteka ~Praž) utero tumescente. – Srov. nadujúcí
GbSlov 2,454 (s. v. nadúti) považuje za omyl m. nadmúciemu sě; není to však nezbytné vzhledem k široké produktivnosti přípony -(ú)cí
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nadúcí, nadujúcí, naduřalý adj. nadmutý, zduřelý, napuchlý, nafouklý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.