nadujúcí adj.; k nadúti sě
[o bolácích] naduřelý, zduřelý, napuchlý: i učinichu <sě> rány nadugicich nežitóv na lidech i na dobytčatách BiblLit Ex 9,10 (nadutých ~Ol, odýmavých ~Pad, opuchlých ~Praž) vesicarum turgentium. – Srov. nadúcí, naduřalý 1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nadujúcí, adj., z nadúti, nadmu. — Rány nadugyczych nežitóv vesicarum turgentium Mus. Ex. 9, 10.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nadúcí, nadujúcí, naduřalý adj. nadmutý, zduřelý, napuchlý, nafouklý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.