nadpodstatný adj., ojed. nápodstatný; k podstatný
teol. nadpřirozený, nadpodstatný, přesahující svou podstatou jevy tohoto světa (supersubstantialis): chléb náš nadpodſtatny daj nám dnes, to je Krista, jenž jest nadpodſtatny, točíš nade všecky podstaty, a jest chléb náš na oltáři ComestC 296a supersubstantialis; a slóveť [chléb] nadpodſtatny, neb převyšuje život tělesný a dává život věčný LyraMat 45b supersubstantialis; svatý Lukáš nazývá jej chlebem vezdajším a svatý Matheus nazývá jej chlebem nadpodſtatnym. Nadpodſtatny proto slóve buoh, že jest nad každú podstatu stvořenú HusVýklB 127b (Napodſtatny ~M); chléb náš vezdajší nadpodſtatnij daj nám dnes JakZjev 349a; neb sou byli viece pilni zemských věcí než nebeských (nadpodſtatnych pozd. gl.) RokPostK 9a; když prosíme za zvláštní, prvotní aneb nadpodſtatny chléb HilPřijA 24. – Srov. též nadstatný
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nadpodstatný, adj.: nadpodſtatny supersubstantialis Comest. 229a; chléb náš nadpodſtatny tamt.; dvě slově nadpodſtatne tamt. Otče náš, jenž jsi v nebesiech…, chléb náš nadpodſtatny daj nám dnes panem nostrum supersubstantialem da nobis hodie Pernšt. Mat. 6, 11; chléb náš nadpodftatny daj nám dnes Pr. tamt. Nadpodstatný proto slove buoh, že jest nad každú podstatu stvořenú HusE. 1, 330.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nadpodstatný adj. nadpřirozený
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nadpodstatný adj. = nadpřirozený
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.